Na území Jablunkovska najdete celkem 19 stromů, které jsou buď samostatně, nebo ve skupině označovány jako PAMÁTNÉ, a tímto jsou také státem chráněné. Ač se jedná většinou o běžné druhy, z nichž nejvíce je zastoupena lípa, jsou tyto stromy něčím významné a proto zasluhují naši pozornost. V následujících číslech zpravodaje si představíme některé z nich, ale na úvod je nutno říct něco málo o tom, co vlastně označení „památný strom“ znamená. Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit ty dřeviny, které vynikají svým vzrůstem, věkem, jsou významné krajinné dominanty, zvláště cenné nepůvodní dřeviny, nebo třeba jen připomínají historické události, nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje. Pro jejich výběr k vyhlášení nebyla dosud stanovena žádná striktní pravidla a podnět k tomu, aby byl ten který strom prohlášen za památný, může podat orgánu ochrany přírody, v tomto případě Městskému úřadu v Jablunkově, každý občan. Kromě výše uvedených hledisek je však třeba brát v úvahu i jejich zdravotní stav, životaschopnost, nebo ohroženost v daných podmínkách. Pokud návrh projde správním řízením, jsou tyto vyhlášené památné stromy zaevidovány v ústředním seznamu, uloženém v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR v Praze. Pracovně jsou pak památné stromy rozděleny do tří kategorií.
V první kategorii jsou zařazeny stromy tzv. kmetského věku (starší 400 let), o které je nutno pečovat tak, aby se co nejdéle zachovaly. U stromů druhé kategorie tzv. zralého věku je snahou péče aby byly co nejpůsobivější a u tzv. čekatelů, stromů mladého věku, je třeba usilovat o to, aby se dožily plného působení a posléze i kmetského věku. Z tohoto dělení tedy jasně plyne, že chránit stromy neznamená pouze „archivovat“ to, co už tady bylo i před námi, ale snažit se v naší krajině vytvářet a zachovávat místa s krásnými a významnými stromy, které zde budou mít šanci „dožít“ a stanou se tak němými svědky naší současnosti pro budoucí generace.

Lípy malolisté na Vitališově

Mezi stromy měly odjakživa výsadní postavení lípa a dub. Není se ani příliš čemu divit - stačí se podívat na jejich mohutné kmeny a sklonit se před věkem, kterého oba stromy mohou dosáhnout. Dub byl se svým tvrdým dřevem odedávna typickým ztělesněním mužského principu a stal se již symbolem indoevropských národů, Germánů a Keltů. Zato světlá graciézní lípa s měkkým dřevem byla představitelkou principu ženského a zřejmě právě spíše ji uctívali původní Slované. Některé prameny však uvádějí, že oba stromy byly v celé Evropě pohany uctívány shodně. Jejich duchovní význam byl potlačen až v důsledku křesťanství a lípa i dub se staly pouze stromy užitečné svým dřevem. Dějinné události tomu chtěly, aby pak lípa v našich zemích začala být chápána jako protiklad germánskému dubu a v roce 1848 se stala národním symbolem porobených slovanských národů, jako symbol postavený proti germánské rozpínavosti, velkoněmeckým snahám a velkoněmeckému dubu. Bez ohledu na symboliku byla však u nás lípa již od středověku tradičním středem života ve vsi. Lidé se v jejím stínu setkávali, konali se pod ní venkovské slavnosti a nejrůznější shromáždění. Také její lékařské využití sahá v Evropě velmi hluboko, zejména pro její schopnost uvolňovat napětí a podrážděnost. Čaj z vonných, krémově žlutých květů je vynikajícím nápojem a rovněž mladé jarní lístky a lipové výhonky byly tradiční součástí stravy našich předků. Vzhledem ke všem těmto aspektům se tedy není čemu divit, že i většina památných stromů jsou staré mohutné lípy. Na Jablunkovsku to je celkem 8 lip malolistých a dvě lípy velkolisté. První putování za památnými stromy tedy povede za dvěmi z nich. Památné lípy malolisté na Vitališově chrání kapličku sv. Antonína z Padovy. K ochraně byly vyhlášeny v roce 1997. Větší lípě s obvodem kmene okolo 470 cm a výškou 26 m je přibližně 200 let a její menší sousedce asi o 100 let méně. Důvodem vyhlášení byl krajinotvorný a historický význam stromů, jako součást sakrální stavby. Lípy rostou na soukromém pozemku v mírném svahu a dostanete se k nim nejlépe cestičkou od Pizzerie Picollo, nebo směrem nahoru z ulice Polní. Lípy nejsou oploceny, rostou poblíž obslužné komunikace a v ochranném pásmu, tj. v kruhu o poloměru 15 a 8 m není dovolena žádná pro tyto stromy škodlivá činnost.

Lípy malolisté

Další putování za památnými lípami malolistými nás povede do tří okolních obcí. Tu nejmohutnější v celém regionu můžete spatřit v Hrádku. Její kmen ve výšce přibližně 1,5m měří v obvodu neuvěřitelných 680 cm! Údajně zde roste již více než 600 let a najdete jí poblíž turistické lokality a hospůdky Belko, na návrší ležící směrem k turistické stezce na Ostrý. Chráněna je díky své historické a biologické hodnotě.
 

Pěknou procházku si můžete udělat do Návsí, kde najdete přibližně 130tiletou lípu, která roste jako solitéra ve volné krajině na zemědělském pozemku u domu s číslem popisným 62. Lípa je chráněna pro svůj krajinotvorný význam. Nejlépe se k ní dostanete z Jablunkova po žluté turistické značce kolem Zamčisek, zemědělské firmy Netis, podél potůčku Jasení a od domu s číslem popisným 031 sejděte ze žluté trasy a běžte rovně a na další polní křižovatce doleva. Lípa bohužel není označena, ale její krásná pravidelná a velmi hustá koruna je opravdu nepřehlédnutelná.
 

Další lípy s krajinotvorným významem jako součást sakrální stavby rostou u našich sousedů v obci Písečná. Kapličky a jiné drobné sakrální stavby vůbec patří k naší krajině a často jsou doprovázeny stromy. Použitá zeleň vychází zpravidla z jejich charakteru a velikosti a má za cíl zdůraznit jejich dominantnost v krajině. Nejinak je tomu u kapličky na Lazech. Lípy malolisté, které ji ze dvou stran chrání, jsou přibližně 100 let staré.

Lípy velkolisté

Poslední památné lípy našeho putování máte možnost shlédnout v Mostech - Šancích. Tentokrát se však nejedná o lípy malolisté, nýbrž o lípy velkolisté, které jsou stejně jako ty předchozí, původním druhem v České republice.
Lípy velkolisté, jak už sám jejich název napovídá, mají o něco větší listy, květy i plody, a jsou také, co se vzrůstu týče, často až o 10 m vyšší. Hlavním rozpoznávacím znakem jsou však chloupky na rubu listů - lípa velkolistá má rub listu plstnatější, než malolistá, chloupky se u ní objevují na větších žilkách a v paždí žilek v chomáčcích, které mají bílou barvu.
Jinak je tomu u lípy malolisté, která má většinou chloupky jen v paždí žilek a ke všemu rezavě hnědé! V naší přírodě můžete najít i křížence těchto dvou druhů - lípu obecnou, která pak může vypadat různě.
Pokud jde o užití lípy velkolisté v lidovém léčitelství, platí v podstatě totéž, co u lípy malolisté. Čaj z květů se nejčastěji užívá proti nachlazení, často v kombinaci s medem.
Lípy v Mostech najdete u kříže na starém tatarském hřbitově na Šancích, který zde údajně vznikl v době bojů s Turky. Jejich stáří se odhaduje na 200 let, měří na výšku cca 25 m a k ochraně byly vyhlášeny pro zachování krajinné dominanty.
V okolí stromů jsou lavičky - opravdu pěkné místo k odpočinku!

Dub letní

Dub je početný rod zahrnující více než 450 druhů! Na Jablunkovsku jsou za památné vyhlášeny dva duby červené a jeden dub letní. Dub letní neboli křemelák je evropský, a tedy i náš domácí druh. Všechny evropské a indoevropské kultury doby bronzové spojovaly dub s bohy, kteří mají moc nad počasím, zejména s bohy bouře a blesku. Dub je totiž silně elektricky vodivý, má hluboko zapuštěné kořeny a rád roste nad spodními prameny, a proto do něho skutečně blesk uhodí častěji nežli do jiných stromů. Někteří vesničané proto duby schválně sázeli jako bleskosvody. Dnes se vysazují zejména na okrasu a pro kvalitní tvrdé dřevo. Nevýhodou je však jejich mimořádně pomalý růst. Pro těžbu dřeva bývají vhodné až ve 100 letech a celkově se údajně mohou dožít až 1500 let! Roste-li dub na ideálním místě, bývá 45 m vysoký a má široce rozloženou korunu tvořenou různorodě uspořádanými větvemi. Nemohu nezmínit, že právě takovéto duby poskytují útočiště pro více než 500 druhů hmyzu a dalších bezobratlých, nemluvě o mnoha ptácích a savcích. Společně s dlouhým seznamem ekonomického užitku, který poskytuje, se zdá mít tedy vlastnosti spíše pečovatelské než strašidelné v souvislosti s hromy a blesky. Jeho plodem je nažka tzv. žalud ležící mělce v číšce. Ve starodávném Řecku byly žaludy součástí základního jídelníčku člověka. Z žaludů se také v mnoha evropských zemích během obou světových válek připravovala náhražková káva a dodnes slouží v některých zemích jako potrava domácích zvířat (dobytka, prasat a ovcí) na lesní pastvě. Neméně významná je kůra dubu letního i zimního - drnáku, která má silně svíravé a protikrvácivé účinky a používá se zejména zevně k obkladům a koupelím. Památný dub letní v našem regionu naleznete na Hrčavě. Vypráví se, že zde byl vysazen prvními osadníky obce kolem roku 1750. Strom roste v mírném svahu mezi zahradami rodinných domků. Dostanete se k němu, když odbočíte u hospody „Na vyhlídce“ směrem dolů (směr Trojmezí) a za velkou informační tabulí Moravskoslezského kraje sejdete z cesty a pustíte se úzkým chodníčkem mezi domy. Dub bohužel opět není označen, ale nápadný je určitě. Měří asi 27 m na výšku a šířka rozvětvené koruny dosahuje přibližně 24 m. Na Hrčavě to však není jediný památný strom, najdete tady i krásný „Buk lesní na Husarově grúni“ a „Skupinu stromů za bývalým požárním skladištěm“. O těch však v některých z příštích vydáních zpravodaje.

Duby červené, javor klen

Další památné duby najdete v Mostech u Jablunkova na Šancích. Jedná se o skupinu stromů, respektive dva duby červené, které zde rostou na zahradě u hospodářské budovy (č. p. 28). I z cesty je však na ně krásný pohled. Od dubu letního a zimního se liší především listy, které jsou ostře zubatě laločnaté a na podzim pak mění barvu na nádherně oranžovou až červenohnědou. Výška těchto dubů se pohybuje kolem 30 metrů a stáří se odhaduje na 135 let. Dub červený je původní na východě Severní Ameriky a u nás se objevil poprvé až v 18. stol.
 

Poblíž najdete i poslední památný strom v Mostech u Jablunkova - javor klen. Jedná se o statný solitérní exemplář s velmi krásnou pravidelnou korunou. K ochraně byl vyhlášen právě pro svůj krajinotvorný význam a zahlédnete ho na kopci uprostřed polí, jako by střežil obydlenou krajinu pod ním. Jeho stáří se odhaduje na 150 let a je to jeden ze dvou památných javorů klenů našeho regionu. Tento druh javoru pochází z evropských horských oblastí a dobře se ujímá téměř v každé půdě. Ze světlého a hladkého dřeva se často vyráběly stoly a nábytek do kuchyně, protože není nijak cítit, takže jídlo od něho nemůže přejmout žádný pach. Pěkný lidový zvyk v souvislosti s javorem klenem měli v jihozápadní Anglii, kde se jeho listy dříve používaly jako podklad, na který se dávaly péci velikonoční, nebo dožínkové bochánky. Na spodní straně bochánků zůstaly pak otisky krásných vzorů jejich výrazného žilkování.

Buk lesní

V dnešním povídání se budeme zabývat dalším evropským druhem stromu, který dal dokonce název dvěma obcím našeho regionu. Tipujete jistě správně, jedná se o buk lesní a obce Bukovec a Hrčava. Název Bukovec vznikl nepochybně proto, že byla původní osada založena na místě hojně porostlém buky a Hrčava? Svůj název odvozuje údajně od hrčí, což jsou vlastně v místním nářečí nádory na bukovém kmeni, způsobené mechanickým poškozením nebo po olámaných větvích.
Na Hrčavě najdeme 2 památné buky lesní. Jeden roste ve skupině památných stromů za bývalým požárním skladištěm a druhý samostatně na tzv. „Husarově grúni“ (viz. obrázek). Snadno se k němu dostanete, když půjdete z centra obce směrem na Trojmezí (značeno). Cesta vede z kopce, a aby jste strom zahlédli, dívejte se vlevo. Buk roste na okraji pole a nápadné na něm je i ošetření na kmeni u země. Jedná se asi o stotřicetiletý statný exemplář s nádhernou hustou korunou a krajinotvornou hodnotou. Dokonce se k němu váže pověst, že byl pod ním zakopán poklad.
Hlavní význam buku tkví v jeho vysoce výživných plodech, neboli „bukvicích“, jimiž se v Evropě tradičně krmila prasata. Pro člověka jsou plody za syrova údajně mírně jedovaté, ale s tepelnou úpravou jedovatost klesá. Dají se pražit a používat do pečiva a moučníků a také zpracovávat na kávovinový nápoj. Vždy se samozřejmě využívalo i pevné a těžké bukové dřevo, zejména pro výrobu nábytku. Dřevo je také velmi výhřevné a dříve se z něho suchou destilací vyráběl methanol (dřevěný líh). Kůra větví, obsahující tanin, se používala proti horečce, jako posilující prostředek a proti průjmu.

Jilm drsný

Prozatím jediným památným jilmem na Jablunkovsku je jilm drsný (horský) v Bukovci. Jedná se o obrovský solitérní strom, jehož stáří se odhaduje na neuvěřitelných 360 let. Údajně se jedná také o největší jilm v celé České republice s výškou 40 metrů a šířkou koruny 30 metrů. Strom najdete asi 100 m severně od rozcestí cesty ke státní hranici a do obce Bukovec. Jilmy mají u nás bohužel smutný osud. Během 20. století bylo citelné množství jilmů v Evropě zničeno tzv. holandskou chorobou grafiosou. Jde o onemocnění postihující jilmy a způsobuje ho houba, kterou přenáší bělokaz jilmový, což je brouk z čeledi kůrovcovitých. Houba zamezuje protékání mízy cévami, a to má za důsledek postupné odumírání nejdříve větví, později celého stromu. První výskyt v Evropě byl zaznamenán v roce 1920 v Nizozemí, odtud název holandská nemoc. K zabránění šíření infekce je nutno napadené stromy co nejrychleji odstranit a spálit.
 

Nádherné jilmy najdete také v Jablunkově. Jedna z jejich převislých forem lemuje čelní stěnu Kláštera sester alžbětinek. Jejich větve tvoří originální deštníkovité kopule dosahující až k zemi. Stromy zde byly vysázeny zřejmě někdy ve třicátých letech minulého století, ale ani jim se grafiosa nevyhnula a v roce 2004 jí padly dva exempláře za oběť. V následujících letech však sestřičky jilmy doplnily stejnými kultivary, a tak doufejme, že bude tato originální alej nadále zdobit útulné prostředí kláštera a grafiosa se jí už obloukem vyhne.

Památné stromy na Hrčavě

Máme měsíc říjen, a právě v tomto měsíci se slaví Den stromů. Tradice oslav Dne stromů pochází z Nebrasky, kde byl tento svátek vyhlášen poprvé již v roce 1872. Myšlenka se rychle rozšířila po celých Spojených státech a později i na další kontinenty. Datum oslav Dne stromů je různé. Liší se podle klimatických podmínek a toho, kdy je možné stromy vysazovat. Na našem území se Den stromů slaví přibližně od počátku minulého století. V první Československé republice měly oslavy i oficiální podporu Ministerstva školství a osvěty. 27. listopadu 1951 přijala FAO (Food and Agriculture Organisation) Spojených národů následující usnesení: „Konference shledala jako potřebné, aby si všichni lidé uvědomovali jak estetickou a psychologickou, tak i hospodářskou hodnotu lesa, a proto se doporučuje, aby se každoročně ve všech členských státech slavil světový svátek stromu, a to v době, kdy se to za lokálních podmínek zdá být příhodné“. V České republice byla tato tradice obnovena v roce 2000 z iniciativy ředitele botanické zahrady Univerzity Karlovy Václava Větvičky a dřevosochaře Martina Patřičného. Datum první oslavy bylo stanoveno na 20. října 2000. A proč právě toto datum? Důvodů k tomu bylo několik. Předně, je to v mnoha lokalitách České republiky vhodný termín pro sázení stromů. Podzim je také časem, kdy jsou stromy asi nejkrásnější a hrají všemi barvami. Dalším důvodem bylo to, že pro dřevosochaře měl tvar data 20. října 2000 zvláštní poezii. A posledním důvodem bylo, že šansoniérka a přítelkyně stromů Hana Hegerová má v ten den narozeniny. Tradici oslav Dne stromů dále rozvíjí Nadace Partnerství. Na tento den se již tradičně vyhlašují výsledky celostátní ankety Strom roku a stromové slavnosti se pomalu stávají znovuobnovenou tradicí po celé zemi. Vy můžete tento svátek oslavit třeba s trojicí památných stromů na Hrčavě za bývalým požárním skladištěm, kousek od starobylé hospody „U Sikory“. Pohromadě zde roste a krásnou dominantu obce tvoří lípa malolistá, buk lesní a javor klen. Na Jablunkovsku je to největší skupina památných stromů a o lípě se traduje, že byla pravděpodobně vysázena prvními obyvateli Hrčavy kolem roku 1750 na bývalém majetkovém pomezí.

Lípa malolistá a jasan ztepilý

V poslední části rubriky Památné stromy na Jablunkovsku se podíváme do Písku. Zde najdete památnou skupinu stromů - Lípu malolistou a jasan ztepilý. Stromy rostou v lokalitě zvané "Starý Folvark" jako doprovod starší rozptýlené zástavby. Přístup k nim není jednoduchý, ale snad vám v případném pátrání pomohou místní obyvatelé. O lípě jsme si na počátku této rubriky řekli už mnoho, tak snad jen něco bližšího k jasanu. Pro tento druh jsou charakteristické sazově černé pupeny. Každý list je složený ze sedmi až jedenácti lístků. Po opadání listů visí na stromech velká plodenství s mnoha okřídlenými nažkami, které zůstávají na stromě až do následujícího léta.
Jasan býval považován za zázračný lék na hadí uštknutí. Plinius (autor první přírodovědecké encyklopedie starověku vydané v roce 77!) kdysi napsal, že jasany mají takovou moc, že hadi nezavadí o jejich stín, ani ráno či při západu slunce, kdy je stín delší, a daleko od nich prchají. Údajně byl i svědkem pokusu, při kterém se z jasanových větví vytvořil kruh, do kterého se uzavřel had a uvnitř se zapálil oheň. Had se prý raději vrhl do plamenů, než by hledal únik mezi větvemi jasanu. Nevím jestli se tomu dá věřit, ale do začátku 20. století se na venkově používaly jasanové listy na hadí uštknutí. Podle současných fytoterapeutických poznatků víme, že suché listy působí mírně močopudně a projímavě a podporují vylučování solí. Užívají se proto zejména při revmatismu, dně, ledvinových chorobách nebo při zadržení tekutin v těle a kůra se také kdysi používala jako náhražka chininu proti horečkám. Kromě toho je jasanové dřevo proslavené svou tvrdostí a pružností, které mu umožňují odolávat silnému tlaku aniž by popraskalo. Až do padesátých let minulého století se používalo k výrobě lyží, vesel a lodních stěžňů, na rukojeti nářadí, na hokejové hole a tenisové rakety.
 

ING. ROMANA KRENŽELOKOVÁ  2007

. .